Piknik na cizím soukromém pozemku? Na severu Evropy je to dovoleno

Seveřané mají pověst tichých posluchačů, kteří si povídají jedině v sauně nebo u piva. Jejich plachost však ostře kontrastuje s konceptem, který vás vítá na jejich soukromých pozemcích s otevřenou náručí.

Ve Švédsku „allemansrätten“, ve Finsku „jokamiehenoikeus“. V obou případech výrazy znamenají „právo každého“. V praxi to znamená, že pokud procházíte soukromým pozemkem i jako zahraniční návštěvník, máte k tomu povolení v rámci zákona o veřejném vstupu na pozemek a nepotřebujete k tomu žádné povolení.

Samozřejmostí je, že na vašich toulkách máte povinnost respektovat soukromí vlastníka a přírodu. Nikdo vás na severu z vlastní zahrady či lesa nevyžene, budete-li vzdáleni od jeho domu minimálně 150 metrů. Švédové to vystihli heslem „Nerušte – Neničte“ a kreativní kampaní na podporu pohybu v přírodě: v roce 2017 v reklamní kampani nabídli na platformě Airbnb celou zemi. Marketingový tah spočíval v tom, že vás pozvali navštívit zemi, kde si nemusíte rezervovat žádné ubytování, protože pod širákem na přístupném území může spát kdokoli, kdekoli.

Co je na soukromých pozemcích dovoleno?
Jít na procházku do lesa, na louku
Nasbírat tam houby, lesní plody, květiny, bylinky
Rybařit jen s platným průkazem „fiskekort“ ve vybraných jezerech a řekách
Postavit si stan v dostatečné vzdálenosti od domu. Švédové tolerují 1 noc, Finové a Norové 2 a více, pokud se dohodnete s majitelem.
Založit si oheň na vyznačených místech (ve Finsku potřebujete souhlas majitele)
Vykoupat se v jezeře, pokud nejste v dohledu majitele a tam, kde se nevyskytuje chráněná zvěř
Projet autem po soukromých cestách můžete, pokud to není off-road nebo tam vysloveně není zákaz vstupu od majitele
Vzít s sebou psa, ale doporučuje se mít ho na vodítku
Převézt se na kajaku
Lézt po skalách na vlastní riziko
Projít ohrazeným pozemkem, kde se pase dobytek, je povoleno, jen vás tabulky na oplocení budou vyzývat, abyste za sebou důkladně zavřeli bránu.
Co je zakázáno?

Kácet dřevo
Rozložit oheň na nevyznačeném místě (riziko požáru)
Rozložit si stan přímo za/před domem majitele
Rušit zvířata v jarním období, kdy se líhnou mláďata
Nechat po sobě odpadky. V případě, že musíte v přírodě na potřebu, seveřané vám to nezakážou, ale návštěvníky vyzývají, aby toaletní papír zakopali, spálili nebo vzali s sebou. Zlaté pravidlo volného pohybu v přírodě je, aby si nikdo, kdo tam přijde po vás, ani nevšiml, že jste tam byli.
Zaparkovat u domácích na noc s karavanem (povinnost přenocovat jen ve vyhrazeném campingu).
Vstup na neohrazené pole, kde se nedávno selo či sázelo nebo do lesní školky s čerstvě osázenými dřevinami.

Línému se do lesa nechce
Zákon o „právě každého“ není tak starý, jak byste čekali. Jeho začátky můžete sledovat až v 19. století, kdy se na severu začalo ve velkém farmařit. Do té doby byl sběr plodů na soukromém pozemku trestán, protože lidé vyráželi do lesů za potravou častěji. Jakmile se však objevila možnost koupit si plody na trhu, do lesa už chodili jen ti, kdo si nákup hřibů, plodů či bylin nemohli dovolit. Ti zámožnější a línější se k přírodním produktům dostali přes „tržní zkratku“.

Majitelé lesů tak byli najednou k náhodným sběračům benevolentnější, protože jich už nebylo až tak mnoho. Například Švédsko stanovilo pravidlo o volném pohybu až v roce 1974, přičemž do ústavy jej zařadilo až v roce 1994.

Díry v systému
Bohužel se objeví i případy, kdy se volnost systému zneužije. Před deseti lety Švédsko čelilo kontroverzní sklizně borůvek na soukromém pozemku za komerčním účelem. Soukromé firmy si najaly sběrače, lesní plody měly jít na export. Další kuriozitou případu bylo to, že si na práci zavolali levnou pracovní sílu až z Thajska.

Nelegální komerční sklizeň plodů není jediný problém. Během mé návštěvy Finska si místní průvodkyně na společné procházce regionem Hartola jen povzdechla: „Mnozí místní se drží svých pozemků silou mocí ne proto, že by je chtěli zachránit před vyměřováním, ale naopak. Brání se prodeji lesů státu. Ten je totiž mění na národní parky, kde je zakázáno kácet dřevo. Což v praxi znamená, že místní přijdou o slušný zisk, protože své dřevo dnes často prodávají soukromníkům.“ Inu, ani v klidné oáze jako Finsko není všechno růžové, pokud přijde řeč na udržitelnost.

Pravdou však zůstává, že během mé měsíční cesty severem Evropy jsem nenarazila v lesích, u jezer a na loukách na žádné odpadky. Ani jednou. Útulně v lese byly vždy čisté, ohniska upravené, dřevo připravené k použití, a také sekera k dispozici, abychom mohli nakácet třísky na oheň pro ty, kteří přijdou po nás.

Sever může mít několik nedostatků co se týče zákonů na ochranu soukromých lesů, ale snaha místních zachovat tradici trávení co nejvíce času v přírodě je obdivuhodná. Hlavně proto, že vidíte, že jí seveřané žijí dodnes, což může vysvětlit jejich klidnou povahu.

Latest articles

Similar articles

Subscribe to our newsletter

Instagram